POVÍDKY

Čas kdy pozemská civilizace konečně navázala kontakt s mimozemskou civilizací

Poutník Zirok zachytil v odlehlé spirálce hvězd daleko za galaxií Pol paprsky formování života přesně v ixtině časoprostoru cesty. Změnil k ní kurs. Když se k potemnělé spirálce přiblížil na jejím okraji a téměř mimo ní, kroužila kolem jedné malé hvězdy modrozelená planetka ze které zachytil světlo živého kontaktu. Potvrzeno! Pulsoval na ní život. Měl hlad po setkání a žízeň zvědavosti. Přistál. Když vzlétl zpět na cestu tak v pusté a jenom holými skalami pokryté Zemi zůstaly ve vyprahlých kráterech oceánů jen ostrůvky bochánků fosforeskujícího rosolu pokrytých mušlemi, kterým kdysi válečníci této planety zvaní lidé říkali perlorodky. To byla naděje ,že život na Zemi bude opět obnoven. Byli to zárodky života doutnající v kamenné skořápce mrtvého času a potencionální líhně badatelů, dobyvatelů, objevitelů a budoucích stavitelů rozsvíceného majáku pomocí kterého Zem opět naváže kontakt s mimozemskou Civilizací.

Manažer svatého sloupu

Zulivoj Kytka se stal silně věřícím člověkem ode dne kdy ho na poli když kradl brambory dopadlo padající rogalo a on vyvázl nezraněn. Pád dopadl dobře i pro pilota rogala. Ten vyvázl pouze se zlomenou rukou. Den před tím Zulivoj opravoval v kostele svaté Apoleny kasičku na milodary a tu mu náhle a bez zjevných otřesů země z výšin kostela spadl přímo na jeho nahou hlavu kus kamenného zdiva velikosti kachního vejce. Podivné bylo že jeho pleš mu vůbec nepoškodil. Ani modřinu na ní neměl. Ohmatal si místo dopadu a nic. Žádná bolest, kůže na omak hladká. Zakroutil hlavou. Dál už o tom nepřemýšlel a celou událost hodil za hlavu. Až druhý den si pád kamene v kostele a rogala na poli spojil. Zulivoj si celou událost vzal do hlavy a silně o ní přemýšlel. Uviděl v tom zásah vyšší moci a znamení. Rozhodl se stát věřícím a zbožně pomáhat. A hned věděl jak. Na Centrálním náměstí města ve kterém žil, byl starodávný svatý sloup obklopený keři a stromy. Zídka s balustrádou tohoto památného sloupu se často stávala místem znečištujícího svačení a ve špinavých botách skotačení turistů a různých jiných individuí. Občas v noci byla socha světice na sloupu nahoře i svědkyní hříšných aktivit dole. Zulivoj si pořídil úklidové nářadí, bibli a teleskopický obušek. Na hruď si připnul velkou visačku s nápisem "MANAŽER SVATÉHO SLOUPU" a zahájil činnost. Byl vyučený popelář a v blízkosti Centrálního náměstí pracoval jako vysypávač kontejnerů od časného rána. Po směně se šel prospat a kolem páté odpolední už byl u sloupu. Napřed zametl, otřel zídku, dolil vodu do vázy a případně vyměnil květiny. Pak usedl s biblí v klíně na nedalekou lavičku, monitoroval okolí sloupu a podle potřeby zasahoval. Fyzičku vypěstovanou posilováním s kontejnery na to měl. I stalo se že jednoho večera přišla ke sloupu parta rozpivněných britských turistů. Usedli s plechovkami piv na zídku a začala hlučná párty. Jeden z opilců vylezl k jedné ze čtyř soch světců postavených kolem spodní části sloupu a nepřátelsky jí potřásal rukou, tak až ji ulomil. Zulivoj se chopil obušku a vyrazil bránit sloup. Proti pěti chlapům velkým téměř jako golemové ale neměl šanci. Povalili ho na zem přidali pár kopanců a utekli i s ulomenou rukou světce. Městští strážníci, kteří po chvíli dorazili již nikoho nedopadli. Ale opět zasáhla vyšší moc. Opilec který poškodil sochu byl druhý den časně ráno pracujícím Zulivojem dopaden spící v kontejneru a zbožně přitulen ke kamenné ruce světce.

Chvilkový klikař

Buřtěj Podkova se probudil a pohlédl z postele na tichý budík se stojící vteřinovkou. "Sakra došla baterka! Tak to jsem asi zaspal." Když pak ale z mobilu zjistil, že se probudil o rozumnou chvíli ještě dřív než musel pomyslel si: "Mám kliku". Měl i čas a tak se ještě zastavil v trafice na rohu ,aby zkontroloval jak dopadla jeho sázenka z posledního tahu loterie Šťastný Výtah. Kontrolní terminál začal vyhrávat fanfáry a ohromená prodavačka mu oznámila ,že výhra je velká a nemůže ji vyplatit. Podíval se na sumu 980 tisíc a protočily se mu panenky."Ty vole!" Zapotácel se. "Já padám! To snad není možný!" nevěřícně zajásal. V miniaturním hladovém koutku hlavy sice trošku zalitoval,že to mohl být milion a víc, ale 980 tisíc je furt lepší než nic. Cestou do práce na něj zatroubilo auto a z okýnka na něj zamával kámoš Metoděj Kopydlo. "Chceš vzít do práce?" O výhře se mu stále nevěřícně rozkývaný Buřtěj, ale prozřetelně nezmínil. Věděl totiž ,že kde jsou lehce vyhrané peníze se často objevují i natažené ruce a žádosti o půjčky. Když dorazil do práce, kterou byl pivovar "Zlatá hladina" ve kterém Buřtěj pracoval jako sládek zavolal si ho šéf a oznámil mu, že jeho plánovaná půlroční stáž v australském pivovaru Veselý klokan byla schválena. Odlétá prý na podzim. Štěstí nebralo konce! Ten den byl pátek a tak se večer Buřtěj o dnešní chvíle štěstí podělil se svou důvěrnou přítelkyní Bublinou Těkavou u několika lahví šampaňského. Když od ní z bytu druhý den spokojeně a ještě rozbublinkován vyšel a v 11 patře přišel k výtahovým dveřím, tak za nimi zarachotilo. Tlačítko se rozsvítilo a zablikalo. "I výtah mi jede na čas řekl si Buřtěj. "Já jsem v posledních chvílích, ale fakt klikař." Vzal za oprýskanou kliku a vešel. Když padal výtahovou šachtou změnil názor.