ŽHAVÉ NOVINKY
Pracuji na další knize!
Kniha nazvaná CHROCHTÁRIUM bude obsahovat povídky, básně, říkanky a postřehy z minulosti, současnosti a tentokrát nově i z budoucnosti. Plánované vydání prosinec 2024. 🦅
Ukázka z říkanek:
Zabidlen
Opilý pilot Vorvaň spadl z nebe do povidel. Když ho z nich kuchařky tahali zlámali deset bidel!
Ukázka z básní:
Rukavice na stromě
Kdosi vysoký pod výškou koruny šel
hodil jí rukavici a potom zapomněl
Dotkla se horizontu větví v záhybu
a zamávala pažím uzemněným v pohybu
chodci a lidé je neotevřou jako ptáci
nemají na to nainstalovanou aplikaci
Horizont večerní události
V zámeckém parku vykoukli dvě bledé poloviny z křoviny
a zasvítili jako zrcadlení luny v labyrintu hvězdné krajiny
vydali hustě dutý zvuk až zachvěli se vzácné orchideje
jen zabedněnci a pávi u jezera netušili co se v křoví děje
každý kdo v hlavě mysl na svém místě má ten s určitostí ví
že se tam tvořil kosmoport pro přistání mimozemských civilizací
Letní restaurace v zimě
Výletník lednovým parkem putoval
cestou se k výletní hospůdce zatoulal
Zavřená brána se mračí zasněženě
kliku má bílou jak klobásu v pěně
Vločkami v plotě by žádný host neprolez
dovnitř se protlačí jen vítr bez kapes
Zavátý číšník dnes pro ptáky otvírá
sypkými ubrusy stoly jim prostírá
Klíče v kapse
Ježek čeká v temnotách
zubaté ostny v kalhotách
Z hadrové klece vyloven
otáčí západem východem
Když uteče s kroužkem v nohou
kopance do dveří nepomohou
Májový večer
V laguně lesa strom na strom dýchá
parožím andělů zelenou hlubinu míchá
Dva stíny veslují bez vesel v posedu prámu
ruka se do ruky zavíjí na kraji těsného chrámu
Po mozaice hvězd uklouzla rozespalá Večernice
pod jasmínovým keřem svítí gumová rukavice
Hustě poblitý chodník
Přeteklá váza se k Zemi obrátila
to co z ní načerpala navrátila
Pevné kostky vydlážděné geometrie
zakryla velkorysou kyticí kluzké anarchie
Ukázka z krátkých povídek:
Tři zvuky v lese
Přišel podzim. Slunce ochladlo. Jeho letní žár se utišil a zazpíval vítr. Stromům pomalu odpadávali suché slzy listů a vesele pod nimi tančili. Ten den ,ale bylo bezvětří a v krajině vládlo téměř chrámové ticho. V pustém, jako džungle zarostlém a rozlehlém lese přezdívaném "Les Nikoho" bylo již šero a starý pytlák Milivoj Ponožka si opřel bradu o pažbu své otřískané pušky, které láskyplně říkal Trefulka. Čekal poblíž tekuté mísy tůně pokryté zelenými omeletami žabince. Voda i stromy zarytě mlčeli. Neozval se zpěv větru ani pípnutí ptáčka. Milivojovy začali padat víčka. Ticho náhle přerušil zvuk. Bylo to žbluňknutí vody. Z mikrospánku probuzený Milivoj spatřil tučného divočáka pijícího z hladiny. Poklidná scéna u tůně uprostřed zlatohnědého kruhu stromů vypadala jako okopírovaná z obrazu pohlednicového malíře. Divočák malebnou scénu porušil, když náhle zvedl hlavu, zavětřil, nepokojně se otočil a vydal výhružně chrochtavý zvuk směrem do husté křoviny osypané červenými očkami zralých šípků. To Milivoje, který číhal na opačné straně tůně na zlomek sekundy znepokojilo. Ale navnaděn tučným úlovkem zahodil obezřetnost, tiše zvedl Trefulku a zamířil. Ještě než stačil stisknout spoušť z šípkových keřů se ozval třetí zvuk. Zazněl jako prasknutí suché větve. To sniper speciálního operačního komanda ČELO Kostěj Ruka stiskl spoušť dřív. Trefulka odpadla Milivojovy z bezvládné ruky a divočák utekl.
Když nevíš kam jdeš tak uvidíš víc než když víš kam jdeš
Viktor Hřbet dopil sklenku bílého vína a rozhlédl se aby přivolal obsluhu a požádal o účet. Od vzdáleného stolku povstala nějaká korpuletní dáma a zamířila přímo k němu. Poznal bývalou spolužačku Karamelu Kadivou ve škole pro svůj tělesný objem přezdívanou Káď.Káď stanula u jeho stolu. "Jseš to Ty Vikore! Jak se vede?" Viktor odpověděl: Ahoooj Karmy! No teda! " Přisedni si". Když usedla galantně dodal "Tys nějak zkrásněla. Kde působíš? Já teď učím češtinu a literaturu na základce." Karamela se rozesmála "No a já dějepis na gymplu. Takže jsme oba zůstali po škole ve škole".Viktor ukázal na svou dopitou sklenku "Tak to bychom si mohli dát něco na setkání. Piješ stál bílé víno?" Přivolal servírku, aby objednal láhev Moselského. Popíjeli a povídali si o minulých časech, o něčem a občas i o ničem. Čas příjemně plynul. Náhle Karamela odložila sklenku a sundala si vlasy. Viktor zíral jako by dostal facku. Jeho bývalá spolužačka ,nyní paní učitelka měla na holé hlavě vytetováno jedno obrovské oko. "Vidíš?"zeptala se. Konsternovaný Viktor málem upustil lahev kterou doléval sklenici : " Ty vole tak to je hustý" zvolal. Karamela sáhla do kabelky a vyndala fixu. "Napiš mi něco na hlavu" Úplně zmatený Viktor se nevěřícně zeptal: "Neblbni.To jako myslíš vážně?" Mlčky mu podala fix. Viktor se postavil za ní a na temeno jí napsal: Kam jdeš? Pak se posadil a podal jí zpátky fix. Karamela řekla: "Já vím cos tam napsal" "A co jsem tam teda napsal?" Karamela si ukázala na hlavu: "Quo vadis" odpověděla. "No to mi poser hlavu!" uklouzlo Viktorovi v dokonalém úžasu.
Restaurace V Bytě
Bylo pondělní odpoledne. Pan Želva, spokojeně seděl doma v křesle a popíjel odpolední čaj. Náhle ho vyrušilo zvonění a klepání na dveře. Když je otevřel, tak za nimi stál neznámý pán s paní. Pán pravil: " Dobrý den. Máte dnes otevřeno?" Překvapený pan Želva se nechápavě zeptal: "Promiňte, ale co jako otevřeno?" "No restauraci přeci. Můžeme jít dál, dát si něco k pití a později povečeřet?" Pan Želva si zaťukal na čelo. Pane jste normální? Tady není restaurace, ale soukromý byt." Než oba nezvaní hosté stačili něco říct, tak před nimi zavřel dveře. "No to snad není možný, co to bylo za bláznivý blby!," zvolal a vrátil se do křesla. Za pár minut se opět ozvalo zvonění a klepání. Když otevřel dveře, stály tam dvě postarší dámy a zeptaly se: "Dobrý den. Do kolika hodin podáváte obědové menu?" Beze slova zavřel dveře. Po chvíli opět zvonění. Rozzlobeně šel otevřít. Tentokrát tam stála skupinka lidí: "My u vás máme dnes od 18 hodin rezervaci pro 8 osob na jméno Rychlonožka." Pan Želva zabouchl dveře tak prudce, až se probudil v posteli a za oknem se probouzel volný jarní den. "No to byl teda sen. Fuj!" otřásl se pan Želva. To ještě netušil, že to, co dnes ve snu zažil, nebylo jen jednou a naposled. Za dva dny, když usnul, měl v bytě zase restauraci. Ale tentokrát, než nezvaní hosté stačili cokoliv říct, zabouchl před nimi dveře a vrátil se do obýváku. Jenže tam už čtyři hosté seděli a dožadovali se jídelních lístků. Šel do kuchyně a u kuchyňského stolu bylo přehostěno netrpělivě mávajícími Číňany. Utekl do předsíně. Tam to bylo nejhorší. Předsíň se totiž změnila v dlouhatánskou chodbu plnou stolů, od kterých se k němu vlnil les mávajících rukou. Pak se naštěstí zase probudil v posteli. Postupně se stalo to, že když šel spát, měl z bytu restauraci někdy i třikrát do týdne. V těchto dalších snech už i objednával, roznášel jídla a nápoje. Nekasíroval, protože byt byl tak plně zahostěn, že vůbec nestíhal obsluhovat, natož kasírovat. Takže hosté mu utíkali bez placení. Pan Želva začal být po čase z nevděčné práce nočního číšníka unavený a rozzlobený. Nevěděl, jak se otravných hostů a neplacené práce ve snech zbavit. Uvažoval dokonce i o návštěvě Hlavoléčitele. Jednoho rána však dostal spásný nápad. Na dveře svého bytu napsal: Soukromý byt. Zde není restaurace! Na hlavní vchod do domu ještě pro jistotu vyvěsil ceduli s nápisem: Obytný dům. Uvnitř není restaurace! Ke každému upozornění ještě přidal i anglickou verzi pro turisty: Privat. Here is no restaurant! Sousedé v domě, když ho potkali, tak se na něj dívali hodně divně. Kroutili hlavou a někteří si dokonce ťukali na čelo. Ale pomohlo to! Od té doby už návštěvy hladových a nedočkavých hostů v jeho bytě přestaly a pan Želva spal opět spokojeně jako Bumbrlíček.
Češi ve vesmíru!
Světové agentury oznámili že do vesmíru odstartoval první český raketoplán Žižkovská věž. Vydal se na svou misi za hranice Mléčné dráhy. Pětičlenná posádka hosponautů tam bude mít za úkol pátrat po mimozemských hospodách a restauracích.
