BÁSNĚ
U zasněženého přechodu pro chodce
Semafor červeně obarvil na oku sníh
tramvaj je zrosená prádelna v kolejích
z krunýřů rychlých želv bručí dech
sněhové blešky jim skáčou po zádech
Tlačítko pro chodce štíplo prst
zebra si na žebra oblékla sypkou srst
Bílý vítr hlavu za chvost lape
ze sjezdovky nosu lyžař kape
Když nádražní lampy pochodují
Soupravy galaxií se loudají nadsvětelnou rychlostí k zemi
opožděná tma si navlékla ocasy jejich osvícených vlaků jako nit
Světci fičí s černým větrem podél vysoké jehly času neviděni
cestující nestíhají popadnout okna za rámy a zastavit
Lampy pochodují v čekárně na komety očím po zádech
Nejsou tam kde by podle trati světla měly stát a posvítit
Vykolejené pohledy si marně stěžují žárovkám v tunelech
První den zimního času
Neviditelní akrobati trusí podzimem roztrhané postroje
pletou se pod oči jak stříbrem ostnaté rovnice
Čas stíhá z příkrých stínů do kolejí vykované orloje
jízdní řád u zastávky chytil rozfoukané pramice
Dole v Delfíní ulici dnes na břehu nemlčí rybáři
hladina nerušeně mlží hřbety ryb tiše zalabutěna
Od září kopíruje zrání vody tuhým veslům do tváří
a přítomný den se tváří jako nepřítomná změna
Psí stezky v parku už pokropili křehké slzy sušeného času
nad hlavami ospalých stromovišt doutná vychlazený modrý stoh
Střep světla posunul do ciferníku oka stromem vyplakanou řasu
a ve větvích se letos před pátou naposled zahoupal oranžový buvolí roh
Svítání na sídlišti
Za vykřičníkem konečné se válí asfaltové nudle betonovým svítáním
čiperné masařky v nich střemhlav loví z kontejnerů masný dým
Motory koní osedlané plechem tiše řehtají a vezou do údolí stáda honáků
podchodu tlama cení schody když snídá sousta spěchajících pěšáků
Ve světle zhaslých lamp se zapřahuje do oblaků v davu domů dům
vysoký jako chodbař výtahů když sahá k domovům
U něho stojí člověk který našel dveří otazníky
rukama žvýká klíč a vsouvá do kmínku pod rohlík kliky
Tváří se zmáčkle jako v mozolnaté dlani nevýherní los
manželka mu válečkem na nudle znetvořila nos
Večerní Petřín
Slunce na modré listy zakleklo
u stínu lucerny se cosi světla uleklo
To v obří dálce času za věží se blýská
a Malá Strana je tak blízká
Sázka na dostizích nevyšla
Favorit ukončil dostih nečekaně
přítulný bičík vykousl jezdci z dlaně
otočil podkovy nesprávným směrem
odfrkl uzdu a pokýval čelem
přeskočil živý plot u kraje bufetu
nozdry mu zahřměly jak motor v roznětu
bez nohou na hrudi běžel pak dál
trávu a pěšinky v parku podupal
hříva mu svobodou lehounce vlála
doběhl k továrně těžké jak skála
Plamen
Hvězdy ho v stodole vesmíru vykřesali
lidé pak na Zemi ohništěm osedlali
Je dobrým kuchařem v kuchyňských zdech
ale zlým jedlíkem ubrusů, stolů a střech
Divočáci vrací úder
Ztepilý divočák u parku branky
přepadl bankéře který šel z banky
bonitně maskován jeho dress codem
vyloupil čekárnu na štěstí za rohem
Březnový dech
Kabáty mraků se kývají zavěšené
ještě jsou vločkami zablešené
Studená tabule náměstí holuby hostí
vítr jí zadýchal jarní rozmarností
Za stánkem obul se chlazeným rohlíkem
tancuje po zimním smetí chodníkem
Promítne do drátů vlaštovek hologram
v parku pak opráší klíny lavičkám
Na sochy oblékne z kapének pláštěnky
v kapse má schované sněženky
Alejí procitlých zobáčků k záhonům utíká
v ďolíčku u potůčku hoří pneumatika
Nedělní poledne na vsi
Z kostela moudré kuchařky vycházejí
v hospodě pantáti na stoly karty vysázejí
pastelka letadla líně si čmárá po blankytu
provázek mouky se rozpíjí jak mléko na sešitu
poledne olízl z bronzové hrušky hlas
na návsi ležérně hladoví s rybníkem čas
Od záclon svátečně cinkají nože a vidličky
za mlýnem roboti stříhají motýlům nožičky
U melodicky zahmyzeného rybníka
Na břehu před rybí kolonádou
večer zní lehkou serenádou
Vstupenkou jsou krvinky
hrají tam komáří maminky
Pískají do mušlí uší
plácačky dlaní je ruší
Nedopalek v kaluži
V studánce u roury mlčí jazýček cigarety
zkroucený jako otazník na konci věty
Kdysi se s ohýnkem v prstech otáčel
na kroužku ve rtech dováděl
Kdosi ho vypláznul z ruky ven
teď se tu po vodě kutálí uhašen
Opilcovo čarohrůzné probuzení
Tu noc měl sen že pil jak pařez na jaře
na bourbon zastavil se v baru Na Faře
Sklenky tam kácel jako kukuřičné klasy
Namočen líbal překrásné víle zlaté vlasy
Tančili spolu mezi jako dvě labutě
společně odpluli k domovu na kutě
ráno se uviděl s ježibabou zapleten
Štípl se do ruky. A hrůza. Nebyl to sen!
Léto u vody
Kamínky na břehu do pat sálají
plavce a skokany do vody lákají
Slunce se koupe s rybami
rybník je daleko od vany
Pod blatouchem vlnka pluje
žabka se na něm opaluje
Zkus na ní vesele zamávat
skočí a žbluňkne si zaplavat
Letní plavba v botě
Prsty jsou zpocení plavčíci v chodícím parníku
na přídi veslují řečištěm chodníku
V děravé ponožce palec je průzkumníkem
než v špičce ohne tvář nakopnut obrubníkem
Horké léto na Malé Straně
Když sluncem ochraptělý Petřín volá: Alou domů!
tak jazyk šustí jako tiché listy přívětivých stromů
Tu tulák s domorodci do domečků na piva si velkoryse sedá
na cestě domů lupou velké noci malé hvězdy v kapsách hledá
Uličky ukazují směr jak šikmé věže které stojí lucernami ověšeny
a dlažba kráčející s ním je vysoká jak čepka Velké Lásky pěny
Úplněk
Z mincovny noci skutálel se stříbrňák
v tekutý trezor nestopil ho mrak
Bledostí ryby posvítil na střechy hladinu
před okem za oknem se třpytil do stínů
Opilý pěšák
Když vyšel ze základny Mokrý klas
byl pozdní pátek hvězdný čas
Šel s písní na rtech jako vždycky
od sloupu k sloupu postupoval strategicky
Bojoval s gravitací chodníkových rovin
Na schodech padl jako odstřelený komín
Amfiteátr v dešti
Když prázdné lavice se naplnily obecenstvem kapek v letu
tak jeden divák hleděl na podium vynořené k světu
Nic se tam zrovna nehrálo a hudba nezněla
jen do hlediště na člověka symfonie vody pršela
Deštík na Petříně
Nad kopcem zavěšený šeříkový džbán
tříští se věží v kapky rozbodán
Padají na plamínky nehašených jasmínů
lavičkám vyřezaná srdce kanou do klínů
Do polosuchých hospůdek je hosté opustili
kamenná srdce soch se vodou přiopily
Západ nad domem
Konvice slunce klesla k střeše vyčerpána
a bledý talíř satelitu zčervenal jak zadek paviána
Než parkoviště hvězd se naplní až nad komíny
krajina lamp dům rozkrájí na osvícené stíny
Voda je svoboda
Jediná Pravda nesmytá
do tepen deště je rozlitá
z oázy své přítomnosti
vázu země všude hostí
kapkami vládne z mraku hradu
a před půllitrem piva ztrácí vládu
Ranní povstání
Z talíře lačný budík říhnul ze spaní
nemytá tma si sedla do polštáře bez ptaní
Spáč povstal a znovu ulehnout měl sklony
pod oknem přísně zaduněly kontejnerů zvony
Záclony pluly jako krky černých labutí
když chodci startovali světla do kol obutí
I v neděli padají domy
Sváteční obědy z oken zvonili
jazyky věží se za sochy klonili
Do záclon nahlížel žlutý krocan neděle
slunce už vymetlo zcuchané postele
Za rohem potichu křičelo na sypkou oponu
zubatým zubem to bagr tam zapadl do domu
Prší
Padají chladné provazy
Vážou vše do pohybu
Snad všechny sprchy světa se spikly
Prší v televizi, na ulici , v knihách
Dokonce i v novinách
Kam mám schovat hlavu?
Zkusím záchodovou mísu
Tam snad bude sucho
Ačkoliv jeden nikdy neví
Zpět na