Ukázky z sci-fi části knihy: 

                              Všude dobře doma nejlíp

Událost kterou sdělil dedukční krystal Prophet se stala na planetě Zex kdysi nazývané Země v roce 45 985 890 kismů před otevřením prostoru Nsom. Bylo to po posledním řetězení perioformních válek kdy zavládl Univerzální mír. Planetě Zex v tom čase dominovali syntriandři. Tyto bytosti byli trojživelníci. Zjednodušeně řečeno kříženci člověka, ryby a ptáka. Jejich těla a orgány byli plně syntetické ,kromě vědomí a myšlení které měli zachováno včetně citů, inteligence ,myšlení a vnímání tak jak byly počaty v archočase jejich předků Moudrých Chlupců. Byly však mnohonásobně vyvinutější, flexibilnější i kreativnější. Syntriandři byli téměř dokonalé bytosti, nejenom svou trojživelností ,ale díky svým syntetickým tělům. Nebyli totiž omezováni neustálou potřebou potravy a tím pádem ani zdržováni jejím neustálým sháněním a připravováním.

Syntriandři se množili sebetvořením v reprofaktoriích, což byli sofistikované továrny na život, nebo přesouváním vědomí mezi nově vytvořená nebo uvolněná syntetická těla. Většina Syntriandrů žila ve dvou megapolích Universis a Stelaris . Universis se rozkládala na 3 kontinentech Zexu, Moudrými Chlupci kdysi nazývanými Evropa, Asie a Afrika. Stelaris byla za oceánem a zabírala 2 kontinenty kdysi nazývané Severní Amerika a Jižní Amerika.

Své počty syntriandři udržovali na stálých hodnotách. Pro každého z nich existovala také svobodná volba projít fascinujícím procesem Rozpoznání, což bylo dobrovolné oddělení a ukončení vědomí. K tomuto bylo postaveno rajské město Ipharades, které bylo na umělém ostrově uprostřed oceánu oddělujícím obě megapole.

Aktuální prioritou syntriandrů bylo připravit sebe i veškeré jimi vytvořené živé tvory a rostlinstvo Zexu k exodu na jinou planetu ještě než se otevře prostor Nsom kdysi nazývaný Slunce , rozžhaví planetu Zex a učiní jí neobyvatelnou. Jejich nejsložitějším úkolem bylo přemístit syntriandry a ostatní tvorstvo i rostlinstvo včetně technologií do vesmírného přepravního environavu nazvaného Tam. Environav Tam měl sloužit jako jakási gigantická Archa. Uvnitř měl být vyplněn krajinami, vodstvem, městy i atmosférou stejnými jako na Zexu. Takto naložen měl Tam vyrazit na cestu do centra Galaxie. Obyvatelé Tamu měli vyhledat vhodnou planetu a osídlit ji.

Dalším a pozdějším úkolem bylo vyslat průzkumníky až za Velkou pustinu Borea Arx do dalších vesmírů a tam se pokusit navázat kontakty s jinými Civilizacemi.Osudová událost o které vypráví tento příběh se stala v megapoli Universis.

Nuže čtenáři, který jsi mimo čas vydejme se spolu na čas do mnohovrstvého labyrintu zářivé Universis. V tomto čase kdy byl den nazýván periosvit směřoval syntriandr jménem Almeon do svého poslání.

Almeon byl výzkumný vědec ve Věži Vědomí, která byla v centru megapole Universis ,aby zde pokračoval stejně jako tisíce jeho kolegů na různých stupních důležitosti v poslání výzkumu reprodukce a přizpůsobení syntriandrů i ostatního tvorstva Zexu k osídlení nových planet. Věž Vědomí byla největší a nejvyšší stavba, na planetě. Její vrchol končil až téměř na začátku konce atmosféry. Měla 88 858 podlaží. Almeon si toho časného periosvitu po vystoupení z dopravního destreku chtěl protáhnout křídla letem nad obrovskou džunglí metamorfního parku Hutan a poté se v něm krátce projít po nohou. A až poté se vydat k Věži Vědomí. Chůzi měl raději než let či plavání ,protože při ní třídil myšlenky a pozorněji sledoval detaily okolí. A v parku Hutan vskutku bylo co k dívání. Vše zde bylo skutečné. Žádná holografie. Navíc mnohorozměrné otevřené chvěním prostorových spekter.

V parku Hutan se nalézali slovy nepopsatelná prostory a rostlinstvo všech možných i nemožných tvarů. Kolem nich kroužili ještě podivnější tvorové. Byli tu bytosti podobné masitým motýlům s obrovskými barvy měnícími křídly ve tvaru hlemýždích mušli. Nad cestami se vznášeli majestátní ještěři rozmanitých tvarů i velikostí, kterým na hlavách plápolalo barvu měnící a vlnící se paroží. Fialové louky byly posety blikajícími lány pulzujících bledých medúz. Tyto medúzy spásaly bachratí mamuti s delfíními hlavami. Po modře fosforeskujících loukách běhali červení pštrosi s bíle plápolajícími hlavami. Na skalách se slunili obrovské dlouhými stříbrnými ostny poseté anakondy které měli krokodýlí čelisti. Chodili tu fialoví velbloudi s trsy hrbů ve tvaru neustále se měcících tulipánů na orajkích kalichů posetých černými hvězdicemi, které vypouštěli temně žlutý opaleskující dým. U cest postávali zeleně pruhovaní zubři na žirafích nohou. Z jejichž hřbetů vyrůstali tenké černé šlahouny na konci zakončené obrovskými bulvami modro červeně mrkajících očí. Byli zde přítulní huňatí lvi na pavoučích nohách s roztaženými pavími vějíři na hlavách, želvy s křišťálově průhlednými medvědími tvářemi a žlutými choboty. Ve vzduchu létali fialově kropenaté žáby s křídly pterodaktylů, byli zde červeno černě pruhovaní klokani kteří létali ve vzduchu a mávali perleťovými žraločími ploutvemi. Střemhlav tu plachtili duhoví nosorožci, kteří měli čapí zobáky, Labutě ze sloníma ušima a silnými šupinatými krky posetými točícími se sytě zelenými vrtulemi. Rostli tu stroboskopicky blikající a barvu měnící liány které se neustále pohybovaly a ovíjeli kolem stromů, které svou košatostí připomínali vlnící se hrady temně žlutých bouřkových mraků. Pod nimi se táhly lány multibarevně blikajících laserových keřů.

Téměř všude se vznášeli trsy fantasticky rozmanitých květin, kolem kterých kroužili zářivé prstence, které neustále pulsovaly, měnili tvar i barvy a vypouštěli hladivé vlny opojných vůní které houpali vědomí procházejících syntriandrů až k slastným gejzírům, které tryskali a vznášeli se v nich jako sametově zhmotněný dým z rozbouřených korálových útesů. Bylo zde nekonečně mnoho dalšího bizarního, stejně jako vše na Zexu syntetického zvířectva, rostlinstva, ptactva, hmyzu i vůní které bylo třeba delším pobytem v parku teprve objevit a kochat se jimi. To vše při chůzi Almeon citlivě vnímal, inovoval své myšlenky a rozvíjel do hlavy mu prýštící proudy opojnosti po celou procházku parkem stejně jako všichni syntriandři kteří park Hutan k tomuto účelu navštěvovali.

Když Almeon konečně vyšel z parku do kaňonů ulic a vydal se ke svému poslání ve Věži Vědomí šel podél zářících informačních screenů na zdech mrakodrapů jejichž špice byli v nedohlednu nad neslyšným kmitáním proudů dopravních destreků. Při své cestě po křemíkovém chodníku vedoucímu podél parku Hutan si náhle v mezeře mezi okrajem chodníku a starodávným ozdobným kamenem ve tvaru šedého vejce všiml jakéhosi barevného pohybu.

Přistoupil blíž a odsunul kámen. Za ním se krčila drobná oranžová opička. Neměla křídla ani ploutve a byla malá jako prst. Překvapeně jí vzal do dlaně. Vyplašeně kníkla a schoulila se do klubíčka. Malý roztomilý, oranžový tvoreček s bázlivým pohledem v očkách lesklých jako modré korálky.

Almeon si ji s údivem prohlížel. Jeho senzory v dlani do které ji celou roztřesenou vzal zaznamenali čistě biologický obal života. To bylo neuvěřitelné! Byla to živá tkáň! S něčím takovým se ještě nikdy nesetkal. A byl si jist, že dosud nikdo. Možná že našel přeživší klon bájného Moudrého Chlupce s dávného Předčasu. Opatrně opičku vložil do unipouzdra pod pravou ploutví, rozpřáhl křídla a jak nejrychleji mohl vyletěl k nejbližšímu hyperliftu ve Věži Vědomí.

Tam vyjel do 888 patra. Zde byli umístěny unforeskeny. Byli to jakési obří hrozny tísíců kulatých neustále se vlnících obrazovek velikosti a tvaru středního melounu které skenovali, identifikovali a případně kopírovali a reprodukovali každou entitu , která byla před ně položena.

Almeon opičku nedočkavě vložil na její velikosti odpovídající rhodiovou desku před jeden s unforeskenů spustil identifikační program.

Pak došlo k nemožnému. Souhrou protknutí osudových náhod se totiž perfektně a mnohonásobně zajištěný systém krystalů ochrany a blokace neoprávněného přístupu k dosud plně nevyzkoušenému a přísně uzavřenému programu RHE ,Reproduktivní Hypernásobné Expanzi na miliontinu sekundy zastavil. A zrovna v této prchavé miliontině chyby Almeon ve své rozrušené zvědavosti a zbrklé horlivosti aniž by věděl jak, při volbě programu identifikace nechtěně RHE v unforeskenu aktivoval. Oranžová opička vydala vyplašené kníknutí, poskočila, udělala kotrmelec, napřímila se a upřeně až drze pohlédla na Almeona. Poté se náhle rozdělila na dvě opičky pak na 20, na 200 na 2000 bleskově na 200000 pak na 20 milionů a tak stále rychlejším řetězením na stále větší mnohonásobné počty. Na překvapeného Almeona se touto geometrickou řadou nekontrolovatelného reprodukčního dělení vzápětí vyhrnuli obrovské proudy malých oranžových opiček a doslova ho rozdupali po podlaze v lepkavou kaluž. Obří oranžový vodopád se vylil ze všech stran Věže Vědomí a jako blesková povodeň zaplavil celou Universis. Netrvalo dlouho a oranžové opičky svými těli přemostily oceán a zaplavily i druhou megapoli Stelaris. Během několika periosvitů rozložili do chaosu celý Zex a bez příjemného ukončovacího procesu Rozpoznání na ostrově Ipharedes krutě ukončili všechny mírumilovné syntriandry, kteří na konflikt s tak obrovským a všudypřítomným množstvím útočníků nebyli připraveni. Ukončili i veškeré syntetické tvorstvo, rostlinstvo a vše co syntriandři vytvořili a rozvíjeli. Oranžové opičky se stali jedinými tvory na planetě a dál se množily spuštěným programem RHE šílenou rychlostí. Své příliš velké počty a potřebu potravy pro svá organická těla řešili vzájemným pojídáním se po mnoha násobcích septilionů. Jejich počet se takto ještě krátce udržoval na nekatastrofických hodnotách. Pak se stalo to, co bylo nevyhnutelné. Zůstalo Nic. Almeonova vědecká zvědavost spojená s nedočkavostí a osudovou náhodou mikrochyby programu tak určila ,že veškeré tvorstvo i rostlinstvo planety Zex svůj domov nikdy neopustilo.